Tento týden naše školka ožila tichým pípáním a velkým očekáváním. V rámci projektu „Jak to bylo, slepičko?“ jsme se totiž stali svědky jednoho z největších kouzel přírody – líhnutí kuřátek přímo v naší školce.
Jako motivace nám posloužil příběh Jak to bylo, slepičko?, který děti provázel celým týdnem. Nešlo ale jen o teorii. Děti se seznámily s anatomií vajíčka a zjistily zásadní věc: že z vajíčka koupeného v obchodě se kuřátko nevylíhne. Sledovali jsme vývojové fáze, skládali obrázkovou posloupnost a netrpělivě pozorovali naši líheň.

Počítali jsme vajíčka v hnízdě a trénovali pozornost u Kimovy hry. Vyťukávali jsme rytmus – přesně tolikrát, kolikrát muselo kuřátko ťuknout na skořápku, než se dostalo ven. Proměnili jsme se v kohouty a slepičky při pohybových hrách, trénovali rovnováhu a jemnou motoriku při tvoření papírových kuřátek podle zadání, které nám ozdobily nástěnku v šatně.

Nejsilnějším momentem bylo samozřejmě samotné setkání s čerstvě vylíhnutými kuřátky. Děti si vyzkoušely, jaké to je chovat v dlaních takové křehké stvoření, jak jsou kuřátka hebká a jak opatrně se k nim musíme chovat.